Přispějte zde komentáři, vykouzlíte usměv na mé tváři :-)

Červenec 2012

Oči hluboké jak studny

29. července 2012 v 12:31 | Funny Monster |  Galerie

  • místo: v mém pokoji
  • datum: 29.7. 2012
  • Fotoaparát: Pentax optio wpi
  • upraveno v: microsoft office picture manager, paint, photofiltre studio
Popis: Na fotografii je můj bratr. Pro jednou jsme spolu blbli s foťákem. Fotogeničtější dítě opravdu neznám!

Omluvenka

21. července 2012 v 12:51 | Funny Monster |  Aktuality

Dnes odjíždím na rodinný tábor, tím pádem pozastavuji blog na jeden týden. To zas bude něco! Rodiče za zadkem, brácha na krku... Ale i přes to, že tam téměř nebudou žádní moji vrstevníci a program bude orientován především pro děti, těším se. Především na celodenní výlety na kole a "olympiádu". Strašně mě hecuje (nerajcuje prosím! žádné dvojsmysly :-D ) jedna holka, která je o rok starší než já. Je to atletka, není se čemu divit! Ale nesnesu konkurenci :-D Tak mi držte palce ať jí rozdrtím. Má soutěživost nebere konce! Mějte se zatím moc hezky :-)

Anketa: Odradí vás dlouhé články?

20. července 2012 v 20:44 | Funny Monster |  Průzkum
Jsem zvědavá na vaše odpovědi. Klidně pište i do komentářů.

Já se většinou pustím do článku, který mně zaujme už v prvním bodě - nadpisem. A pokud mně ten text přestane bavit třeba v polovině, dočtu ho. Nemám ráda, když nejsou věci dotažené až do konce. A když mě napadne, jak se k tomu vyjádřit, napíšu i komentář (považuji to za blogařskou slušnost)

A co vy? :-)

Facebook - je to cesta do pekel?

20. července 2012 v 19:19 | Funny Monster |  Hlody

V dobách, kdy dospívali naši rodiče, o prarodičích ani nemluvě, měli naši vrstevníci mnoho zájmů, koníčků a trávili více času pohybem v přírodě, s přáteli a rodinou. Bohužel se dnešní mládež ubírá jiným směrem. Hned, jakmile přijdou ze školy, zavřou za sebou bránu kybernetického světa a bylo-li by to možné, zamknou ji a zahodí klíč. Netvrdím, že celá generace je závislá na sociálních sítích, ale znám velmi málo lidí, kteří odolali lákavému pokušení utéct pryč od reality. Už si nepovídáme, ale chatujeme a místo úsměvů píšeme smajlíky. Je to tak správně?

Myslím si, že lidé příliš snadno propadají závislostem. Už ani nezáleží na čem a jak rychle. Je snad závislost na facebooku módní trend? Každý chce, aby se jeho přátelům líbily fotky a "chytré" poznámky na zdi. Každý někdy hrál hry. A co takhle nejrůznější aplikace, které lákají zajímavými tituly. Například "Jak se budou jmenovat vaše děti?", "Datum vaší smrti" nebo "Na kolik procent jste krásná?" a spousta dalších. Stačí se ještě zmínit o chatu a rázem se z facebooku stává fenomén. Ale není absurdní trávit tolik času u nesmyslných her, aplikací a na chatu s lidmi, s nimiž se denně vídáme? V horším případě s lidmi, které jsme nikdy neviděli?

Řekla bych, že lidé spolu sdílí až příliš mnoho soukromí. Dá se to ještě soukromím nazývat? Oznámit světu, že jste právě snědli celou tabulku čokolády, je zbytečné a ponižující. Takže není potřeba psát si na zeď příliš osobní statusy, které se netýkají větší skupiny lidí. Uplatnění v tomto směru lze hledat například při zjišťování nějakých informací, kdy oslovujeme více lidí. Třeba "Nevíte, jaké otázky byly v tom testu z dějepisu?"

Zdá se mi, že nám v reálném životě dělá stále větší problémy řešení složitých situací s lidmi tváří v tvář. A myslím si, že za to právem viním facebook a podobné "vynálezy". Všechno, včetně hádek, omluv nebo dokonce vyznání lásky řeší čím dál více lidí v digitální podobě. Přičemž se jedná o věci, které by měly proběhnout mezi čtyřma očima. Tolik slov padne, aniž bychom rozumě zvážili jejich význam. Častokrát svůj význam ztrácí právě díky tomu, že jsou napsána. Dokážeme toho napsat opravdu mnoho. Ale umíme toho tolik říct? Od čeho máme schopnost řeči a intonace? Zkrátka, řekla bych, že je tohle cesta do pekel.

A aby toho nebylo málo, facebook není bezpečný. Hrozí nám ztráta dat, narušení soukromí, nakažení počítače viry… A vzpomeňme si, jak nám maminky říkávaly: "Nebav se s cizími lidmi!" to přeci neplatí jen na ulici.

Podle mého názoru nám facebook více vzal, než dal. Samozřejmě má řadu výhod. Můžete se domluvit s přáteli na schůzce, prohlédnout si fotky, seznámit se s lidmi z vašeho okolí (když to nejde jinak). Ale svůj účet už jsem si dávno zrušila. Přimělo mě k tomu právě tohle zamyšlení (čtvrtletní práce, mimochodem).



V tomto článku jsem se zaměřila pouze na určitou skupinu lidí. Chci tím říct, že všechny hned nehážu do jednoho pytle ;-)

Konečně design!

19. července 2012 v 11:51 | Funny Monster |  Aktuality
Poslušně hlásím, že jsem právě dokončila design. Popravdě nechtělo se mi do tohoto stylu, ale ve finále jsem vlastně docela spokojená. Co si o tom myslíte vy? :-) Je to jednoduché a mně se to líbí.


Něco pro vás mám :-)

19. července 2012 v 10:23 | Funny Monster |  Obrázky
Před časem jsem našla krásnou tapetu na plochu. Z té fotografie přímo sálá sluníčko! :-) Tak načerpejte energii. Dobré ráno! :-)


Všechno má svou světlou stránku

18. července 2012 v 20:39 | Funny Monster |  Téma týdne
V první řadě je třeba uvést, že nezáleží na tom, jestli nadpis zní "Optimismus v dnešní době", nebo "Optimismus před 100 lety". Každá doba měla své problémy a lidský pohled na svět se nezměnil. Někdo je optimista, někdo pesimista. A proto se nedá s určitostí říci, kterých lidí je více. V mnoha článcích jsem se setkala s názorem, že optimismus je v dnešní době vzácnost. Krize sem, krize tam, občas do toho přijde nějaká ta přírodní katastrofa, roste nezaměstnanost... Dějí se různé věci. Všechno tohle zcela jistě ovlnivňuje smýšlení lidí. Ovšem optimismus není o tom, povznést se nad problémy a říct si "Zase bude dobře." Jde hlavně o to, jak na danou situaci pohlížíte a jak jste schopni řešit problémy.
Během války, nebo při morové epidemii měli lidé důvod pohlížet na svět pesimisticky. Potáceli se ve tmě - v nejistotě. Ale i tak se optimismus nevytratil. Je to vlastně obrana psychiky. Mnoho lidí se směje, místo toho, aby plakali. Není to tím, že si pořádně neuvědomují tíhu situace. Vždycky je lepší netrápit se a přistupovat k věcem s chladnou hlavou. Nezatěžovat se myšlenkami na zničenou budoucnost. Všechno jednou dospěje svého konce a život půjde zase dál. Záleží jen na vás, jakým způsobem budete pokračovat ve své cestě. Co tedy vede autory blogů k tomu, aby psali, o optimismu v dnešní době tak pesimisticky? Je to snad tím, že sami jsou pesimisté? A nebo jsou příliš povrchní na to, aby se o dané věci zamysleli do hloubky?

Není pravda, že optimističtí lidé mají na očích růžové brýle. Plně si uvědomují tvrdou realitu a jsou připraveni čelit negativním vlivům a povzbuzovat své okolí. Nikdy není nic tak zlé, jak to vypadá. Ačkoliv se může situace zdát bezvýchodná, všechno má svou světlou stránku. Takto na svět pohlížejí lidé, kteří neradi mrhají časem - problém je třeba vyřešit co nejrychleji a nepropadnout panice a depresi. Optimisté umí žít, umí si užít každou vteřinu života. Dokáží se přenést přes těžké situace, jsou vyrovnaní - život jde dál. Ale neznamená to, že nezažívají krušné chvíle. Většinu negativních emocí však prožijí uvnitř sebe. Myslí do budoucna, kdy se špatné období stane minulostí. Vzpomeňte si na svůj předškolní věk. Zakopli jste a rozbili si koleno o tvrdou, betonovou dlažbu. Co s úsměvem řekla maminka, když vám otřela slzičky, pofoukala bolístku a zalepila ji náplastí? "Než se vdáš, tak se ti to zahojí."

Záleží také na povaze. Setkala jsem se s názorem, že optimistovi je všechno jedno. Tudíž optimista = flegmatik. Zdá se vám toto tvrzení správné? Podle Eysenckovy teorie jsou optimisté nejčastěji sangvinici - vířeční, společenští a veselí. Tato charakteristika mi na takové lidi sedí mnohme více.

S věkem se pohled na svět mění. Děti jsou veselé, hravé, bezstarostné a naivní. Přeberou si věci ve své hlavě a přizpůsobí je vlastní fantasii. Věří pohádkám, které mají vždy šťastný konec.
Dospívající jsou dvojího druhu. První, negativně smýšlející skupinou jsou teenageři, kteří se do tvrdé reality probudí příliš rychle. Nějaká událost jim zkrátka otevře oči a oni si uvědomí, že ne všechno je tak krásné, jako znali z dětství. Taková skutečnost na ně těžce dolehne. Ale stačí k tomu jen málo. Pubescenti obecně jsou často velmi labilní a rozhodí je maličkost. A najednou mají tisíc důvodů propadat depresi. Soustředí se na myšlenky ohledně smrti. Jsou přesvědčeni, že jejich pubertální trable jsou největší na světě. Uchylují se k odlišnému způsobu života. Jsou a chtějí být nepochopeni. Druhá skupina je pravým opakem. Tito lidé na mě působí zase trochu dětinsky. Odvracejí se od řešení problémů. Vyznačují se naivitou, bezstarostností, veselou povahou a hovorností. Ale dokáží utěšit, jsou přátelští a dobře si s nimi popovídáte. Jsou to takoví ti blázínci, kteří si z ničeho nic nedělají a v jednom kuse dostávají "výtlemy".
Když člověk konečně dospěje, stává se z něj realista. Pohlíží na svět s nadhledem, hledá logická vysvětlení, snaží se řešit problémy. A v takovémto realistovi ještě stále přebývá kousek toho optimisty/pesimisty, jímž se stal v mládí.
Na stará kolena se někteří lidé stanou pesimisty. Už mají celý život za sebou, a tak jen čekají na smrt. Častou mají sklony k hypochondrii. Jiní naopak stále užívají života v celé jeho kráse. Věnují se rodině. Jsou si vědomi, že se už pomalu blíží konec, ale netrápí se pesimistickými myšlenkami. Vědí, že s tím stejně nemohou nic udělat, že je to prostě osud.

Podle mně je "nejzdravější" být realista, který na svět pohlíží pozitivně a zároveň racionálně. Vím, že to někdy není lehké. Každý má občas své dny. Ale ať je co nejvíce těch krásných dnů. Život je krátký a nevyzpytatelný. Nikdy nevíte, co vás potká zítra. Žijte naplno!

Nevinná láska

17. července 2012 v 20:50 | Funny Monster |  Obrázky

Živá fontána

17. července 2012 v 0:34 | Funny Monster |  Galerie

  • Pískovna
  • 4.7. 2012
  • Fotoaparát: Pentax optio wpi
Na fotografii je má kamarádka jejíž totožnost zanechám anonimní. Budu jen doufat, že nikdy v životě nepřijde na to, že jsem tuhle fotku zveřejnila. Ale vzhledem k tomu, že je to přímo umělecké dílo, nemohla jsem jinak.

Parlament a tipické počasí pro Londýn

16. července 2012 v 23:32 | Funny Monster |  Galerie

  • Foceno z London eye
  • 19.8. 2010
  • Fotoaparát: Pentax optio wpi; 6,0 Mpx
Snila jsem o návštěvě Londýna. Díky vzdělávacímu pobytu pořádanému naší školou se mi podařilo svůj sen splnit. Takovýchto fotek je opravdu hodně. A čím to je? Každý, kdo navštíví Londýn touží po takovém snímku.